Blog uživatele barborka.k

Pak sme ji musely naučit ještě na písek to už bylo těší. Mamka jednoho dne přišla domů a šlapla do čůranek, tak se na Micinku naštvala táta jí ale bránil pořád říkal že je ještě malá. Ale uďála to znova, i když sme jí ucily na písek. Pak jí taťka zavřel na balkon aby si to uvedomila co uďelala. Já sem se nad ní slitovalaa pusťila sem jí dovnitř. Druhý den sem přišla ze školy a kokám a vidím že se tam Micinka zase vyčůrala. Takže sem to nechtěla říct ani taťkovi protože by byl na mě naštvanej. Ukliďila sem to tam a zavřela jí spátky nabalkon.

Naše fenka Zuzka se začala o kotatko zajímat a pořád za ní chodila. Najednou se Zuzce spustilo mléko. Maminka zkusila dát Micinku k cecíku Zuzanky a to začalo sát. Od té doby koťátko mělo z čeho pít protože z lahvičky se jí nechtělo pít "prej že Zuzanky mlíčko bylo lepši". Tak sem je každý den pozorovala jak si spolu hrajou. Micinka pokaždé když Zuzka kolem ní prošla tak na ní skočila a začala se s ní prát. Vždycky když si jí chtěl někdo pujčit tak Zuzanka zavrčela a všichni šli raději dál. Zuzka nechtěla chodit ani ven protože se bála že kočičce nekdo ublíží.

Příběh začal takto: Když jsme přijeli já a moje rodina k babičce na návštěvu, čekalo nás smutné přivítání. Moc jsme se totiž se sestrou těšili na koťátka, která se narodila. Babička nám však smutně oznámila, že jejich kočku přejelo auto. Než si toho babička všimla, že kočka není v bedýnce u koťat, z pěti malých koťátek přežilo jen jedno. Čtyři umřely. To poslední kotě chtěla babička dít utratit. Aby se prý netrápilo. Byl to ale takový malý tvoreček, že se nám ho zželelo. Moc jsem mamku prosila, až podlehla a kotě jsme si vezli domu. Nevěděli jsme však do čeho jdeme.